Dárkové prohlášení od ženy

Prosím nekupujte nám praktické dárky a oblečení…

Jelikož je před Vánocemi, musím napsat krátké prohlášen za více žen. Mám pro všechny muže, kteří chtějí koupit něco hezkého pro svou partnerku, zásadní radu. Radu od ženy, myšlenou upřímně: Nekupujte nám prosím praktické dárky! Příkladem může být vysavač, sada hrnců, nože a další pomocníky do domácnosti a především na uklízení – samozřejmě s výjimkou pokud si o to vyloženě neřekneme.

A také nekupujte oblečení… pravděpodobnost, že se netrefíte do vkusu či hůř: do velikosti, je příliš velká a to přeci nechcete riskovat. S tím souvisí další otřesný vánoční nápad jako je dávat ženám cvičební pomůcky. To se domnívám ani nemusím vysvětlovat 😀

Doporučuji dávat ženám hlavně šperky, protože tím nemáte co ztratit, potom také poukázky do obchodů a mé oblíbené… služby. Službami myslím masáž, kosmetika, manikúra, pedikúra, wellness. Ještě když to doplníte kartičkou typu „zasloužíš si to nejlepší a chci, abys byla hýčkaná“, máte vyhráno.

Pokud vaše drahá polovička nic z předchozího nemá ráda, můžete jí věnovat např. knihu s věnováním (pochopitelně jiného žánru než kuchařka. Žádné kuchařky bez toho aniž by po ní měsíce toužila.)

Není to všechno, ale je to stručné na zapamatování. Takže žádné praktické dárky, oblečení a už vůbec ne peníze. GL.

naomijess

 

 

Škola: Cesta za poznáním, nebo zabiják kreativity a snů?

Už od malička nám naši rodiče, prarodiče, učitelé a další a další lidé vykládají o důležitosti vzdělání. Ano, už od nemluvněte se postupně učíme a rozvíjíme. Procházíme jednotlivými stupni vzdělávacího systému a dále a dále se posouváme po žebříčku akademických úspěchů. Najednou jsme na vysoké škole, studujeme nějaký obor, nebo už možná máme po státnicích, a v té chvíli přichází ten moment, kdy si říkáme: „Co nám škola vlastně dává?“ Nebo už dala?

Jistě. Škola je v mnoha směrech prospěšná a učí nás akademickým znalostem, ke kterým bychom se jiným prostřednictvím pravděpodobně nedostali. Ano, jsme vzdělaní lidé. Ovšem pouze v určité oblasti. Jsme mnohdy vysokoškoláci, kteří se nechají okrást v touze za výhodným nákupem, nebo se zadlužíme tak, že nejsme schopni splácet či další podobné životní propadáky.

Já bych ráda našla odpověď na otázku, která mě trápí vždy ve chvíli, kdy se mám učit na zkoušky, chodit na přednášky nebo se jinak věnovat svému akademickému vzdělávání. Připraví mě škola na život, který nastane po ní? Budu se umět ubránit před nástrahami lichvářů? Pomůže mi můj titul v hledání práce? Nebo to bude jen papír, který mi bude oznamovat, že jsem prošla školským systémem?

Nechci zde samozřejmě tvrdit, že by bylo vzdělání k ničemu, ale jsou lidé s akademickým vzděláním opravdu o tolik úspěšnější než lidé bez něj? Nebo mají větší rozhled?

164497

Samozřejmě vím, že i školský systém je důležitá instituce bez které by společnost pravděpodobně nefungovala, ale stačí nám to?

Není na čase začít hledat mezery a chyby, které bychom měli odstraňovat? Mám na mysli základní znalosti fungování světa kolem nás. Například to, že každý vysokoškolák bude znát jak fungují úvěry v bance. Jak se vyhnout zadlužení a jak si udržet alespoň ty peníze co vydělá.

Vím, že tady dnes nenajdu odpovědi na všechny mé otázky. Říkám si však, že když o těchto věcech nebudeme alespoň přemýšlet, nikdy nenajdeme lepší cestu. Protože naše lidská aktivita, naše přemýšlení je cestou ke všemu pokroku. Přemýšlejme a zodpovídejme si tedy otázky každý den a jednou jistě najdeme cestu jak vylepšit to, na co už minulá generace neměla dech.

 

Fenomén How I met your mother

SPOILER ALERT! :)

Většina z vás jistě znají seriál HIMYM, nebo jste viděli alespoň několik dílů. Příběh, kde vystupuje Barney – pro mě naprosto okouzlující herec, Marshall s Lilly dokonalý jako pár, u kterého si říkáte, že byste chtěli mít vztah jako oni, svérázná Robin a konečně největší mužský romantik a snílek Ted. Všech 9 epizod jsme jako fanoušci čekali na ten sladký konec, kdy Ted konečně představí svou vyvolenou. A potom se stalo něco naprosto neuvěřitelného. V posledním dvojdíle zjistíme, že ženu, kterou tak strašně dlouho hledal, postihla nevyléčitelná nemoc. Chápu na jednu stranu lidi, které tato skutečnost rozzuřila, ale není to v našem životě dost často podobně? O něco se snažíme, v lepším případě to nebo někoho získáme a potom různými způsoby ztratíme. Kolikrát to ani nemusí být nemoc, která nám přijde do našeho „šťastně až do smrti“. Rozvody a rozchody kolem nás to dokazují. Tak proč chceme mít v seriálech a filmech šťastně až do smrti? Bojíme se, že když už to nebude ani v seriálech, tak prostě šťastné konce skončí? V tomto seriálu ale nekončí všechno nezdarem a zklamáním. Ne, tady naopak jde o to, že člověk má v životě často více než jednu šanci na lásku, a že pokud jí využijeme, můžeme být šťastní znovu, i když zase jinak.

Můžeme mít na toto téma určitě jiný názor než já. Líbil se vám víc alternativní konec, kde zůstávají otevřené dveře pro vaši pozitivní představivost, nebo máte cokoliv jiného co chcete sdělit?

Využijte komentářů pod článkem, protože nikdy není jeden názor ten zaručeně správný a já bych rozhodně chtěla slyšet ten váš.

 

Jak nemluvit s ženou aneb 15 tipů co nás zaručeně naštve!

Přijde mi, že návody typu „Jak mluvit se ženou“ píšou ve většině případů muži. Občas mi z toho opravdu vstávaj vlasy na hlavě.

Takže chlapi, přečtěte si taky konečně „Jak nemluvit s ženou, píše žena.“

  1. Nepoučujte. Stejně budeme kýchat/stírat/vařit atd. Jak se nám zachce
  2. Miláčku? Není ta sukně na tebe moc dlouhá/krátká… My jsme přeci krásné ve všem co si oblékneme. A Jak jako na tebe. Chceš snad říct, že jiné by slušela víc
  3. Rozhodně nesrovnávejte svou současnou přítelkyni s tou ex… jakkoli. Lásko s tebou je to úplně jiné, teprve ty mi rozumíš… Srovnávání ani v duchu! ( no možná jenom v duchu 😀 )
  4. Nekomentujte jakkoli dlouhou přípravu na to jít do společnosti. My se prostě potřebujeme připravit!
  5. Nikdy neříkejte ženě, že nemá co dělat. I kdyby to byla pravda tak se naštve. Ona má přeci stále spoustu práce
  6. Oblečení je důležitá věc. I na vás. To si pamatujte. Neříkejte tedy nikdy, že oblečení pro vás je zbytečnost
  7. S tím souvisí několik dalších bodů o oblečení. Nemáš těch bot už dost?
  8. Nemáš tohle už ve skříni dvakrát…. Ne nemá tohle je černá, tamto šedivá a k tomu tamto se nehodí k těmhle botám.
  9. Nezúčastňujte se věcí spojených s módu pokud na tom vaše milá přímo netrvá, protože tohle místo je přímo stvořené na to, že řeknete jeden z předešlých bodů a tím svou drahou rozzuříte 😀
  10. Neříkejte nic na to, když budík zvoní o půl hodiny dříve než vám, protože prostě než vybere ten správný model, to prostě nějaký ten čas zabere
  11. Věcí, které neříkat v posteli je tolik, že tomu budu v blízké době věnovat celý článek, takže žádný strach
  12. Vydrž tohle je důležité… To snad žena taky, nebo snad ne? Mnohem lepší je miláčku hned se ti budu věnovat. Nechci, aby nás něco rušilo, když spolu mluvíme. Řekl jste úplně to stejné jen v tomto případě je žena spokojená
  13. Děláš to úplně špatně, ukaž! Proč? Co takhle mohl bych ti pomoct…
  14. Tohle je nám mužům prostě dáno přírodou. A to má být jako co? Copak dokážete ulovit mamuta, abyste se mohli ohánět pravěkem?
  15. OBČAS PROSTĚ MLČTE. ŽENA SE POTŘEBUJE VYPOVÍDAT A NE POSLOUCHAT VAŠE NEUSTÁLÉ RADY!!! 😀

Proč mě tak vytáčíš lásko?

Milujete svého partnera víc než cokoliv na světě, ale občas vás prostě nepřestává vytáčet? Čím to je, že se sice milujeme, ale mnohdy prostě přijde ten moment, kdy si říkáte „jak já tě nesnáším“?

Nechci dnes přijít na to, jak fungují vztahy, ani vám nechci předložit zaručené typy jak už budete navždy jen šťastni, ale možná si budete chtít přečíst něco o tom, že být občas naštvaný na přítele nebo přítelkyni je vlastně docela normální a stává se to všem. No možná ne všem, ale mě rozhodně ano.

Znáte ten pocit, kdy víte jak moc někoho milujete, ale zároveň nedokážete nebýt naštvaní kvůli nějaké maličkosti. Protože pardon v té chvíli to prostě není maličkost. Měl vynést koš, zarezervovat stůl, nebo jen nezapomenout koupit dárek k narozeninám? Je mnoho důvodů proč může vzniknout hádka. U mě je velmi oblíbené poučování jak bych měla to a nebo to dělat. Naštve mě to vždycky a zaručeně 😀

// třeba jak psát ve větách čárky, že. (Poznámka korektora)

Čekáte, že vám teď řeknu, že to jsou jen maličkosti na kterých když nebudete lpět váš vztah se zlepší? Popravdě já si myslím, že to jsou docela kecy. Nejde přeci říct, že od teď už se nikdy nerozlobím na svého partnera a proto náš vztah bude zaručeně lepší. To by byla vcelku kravina a moc bych vám nepomohla. Stejně by přišel ten moment, kdy prostě nesnášíte svého přítele.

No a co! Vždyť proč bychom měli být dokonalí? Proč bychom se neměli hádat? Proč nebýt jednou za čas prostě naštvaný? Zakřičte si, vyběhejte se z toho, podívejte se na oblíbený seriál za odměnu, ale nesnažte se být dokonalý. Jsme lidé, kteří používají k dorozumění řeč a ta není ani v nejmenším dokonalá. Snažíme se něco říct, něco pochopit, ale nemusíme to pokaždé říct ani pochopit správně. Chceme-li s někým žít, tak někdy prostě přijde ten moment, kdy zjistíme, že jsme rozdílní a chceme každý něco trošku jiného a máme rádi jiné věci a odlišným způsobem se vyjadřujeme.

Závěrem chci říct jenom jednu věc NO A CO ?! Když ho miluješ není co řešit  :)

naomijess

80/20

Co je pro vás nejdůležitější?

Nevím přesně, jak bych chtěla začít, protože se podle mě jedná o natolik zásadní problematiku, že nelze jen tak něco plácat bez ladu a skladu. Proto tedy na úvod otázka: Co je pro vás nejdůležitější?

Někdo možná odpoví kariéra, jiný auto či jeho nový dům, ale domnívám se, že pro většinu – stejně jako pro mě – to budou mezilidské vztahy. Vztahy mezi rodiči, sourozenci, s rodinou. Na druhé straně vztahy nejdiskutovanější, vztahy partnerské. A nyní záludnější otázka nad kterou si lámu hlavu už několik hodin: Kolik času ve skutečnosti věnujeme tomu co je pro nás nejdůležitější? Dnes jsem slyšela na přednášce jednoho výborného pedagoga, že věnujeme 80% času něčemu co nám dává jen 20% úspěchu, z čehož vyplývá, že zase zbylých 20% naší aktivity přinese 80% našeho úspěchu. Donutil nás zároveň přemýšlet nad myšlenkou, zda je opravdu nutné fungovat vždy a všude na 100%. Je to opravdu tak důležité být úspěšný na celých 100%?

Proč o tom vlastně mluvím? Jakou to má souvislost s naším časem věnovaným těm nejpodstatnějším věcem a především lidem v našem životě? Přečtete-li si ještě jednou onu rovnici 80/20 automaticky vám může naskočit, že i když se něčemu můžete věnovat jen na 20 procent, což není ani čtvrtina reálného času, stejně můžete být úspěšní na procent 80. Co z toho tedy může vyplývat?

Vraťme si nyní na chviličku opět na začátek. Co je pro nás důležité? Naše rodina, náš partner, naši kamarádi…. Kolik času jim věnujeme?… Pravděpodobně ne příliš mnoho, protože chceme být na 100% úspěšní v jiné oblasti, např. v práci, studiu, ale i v dalších věcech…

Nepřijde vám to trošičku absurdní? Trávíme 80% zbylého času na zbývajících 20% života. Proč?

Když jsem se nad tímto problémem zamýšlela během přednášky – omlouvám se, pane doktore, neslyšela jsem všechno 😀 – došlo mi jak mnohdy plýtváme své životy jenom kvůli pár procentům svého úspěchu. Nestačilo by nám, abychom v oblastech, které pro nás nejsou klíčové fungovali na 80%? Protože v takové chvíli nastává velmi pozoruhodná situace. Fungujeme na 80% a stojí nás to 20% námahy, tím pádem nám zbývá 80% námahy pro to co opravdu chceme dělat. Vzít děti na hřiště, přečíst si knihu, která už nás dlouho lákala, být s partnerem a skutečně se poslouchat a nebo jenom prostě pro začátek spát, abychom měli znovu energii do dalšího dne a do dalších nových situací, které chceme zvládat, které chceme žít.

Chápu, že pro ty co nechtějí nic změnit to může připadat jako plácání do prázdna, ale pro ty co už dlouho hledali jak najít čas na věci, které by rádi dělali, jsem se prostě o tuto informaci musela podělit. Pravidlo 80/20, jak prosté.

https://www.youtube.com/80/20

Chcete něco přidat? Zanechte komentář pod článkem :)

Díky,
naomijess